Když člověk dospěje, dříve či později zatouží po vlastní střeše nad hlavou. Protože být na krku mamince a tatínkovi sice může být občas pohodlné, ale není to ideální řešení a rozhodně to není navěky. Dříve nebo později musí takové „dětství“ skončit a člověk se musí osamostatnit a vydat se na vlastní životní dráhu. Tedy postavit se na vlastní nohy, jak se říká.

Jenže jak si v takovém okamžiku počínat? Co dělat?

Někdo to má jednodušší, někdo složitější, pro někoho je to doslova nerozlousknutelný oříšek. Někomu je totiž dopřáno rodičů, kteří mají dostatečné jmění na to, aby potomkovi tento start do života usnadnili a bydlení mu zaplatili nebo rovnou koupili a darovali, ale obávám se, že takových je v našich končinách menšina. Jiní osamostatňující se mladí lidé si peníze na bydlení pořídí usilovnou prací a obracením každé koruny v kapse, ovšem těch věru není moc, protože platy omladiny nebývají zpravidla tak velké, aby se z nich daly našetřit statisíce či spíše rovnou miliony.

A co ti ostatní? Ti, co chtějí také bydlet, ale nespadají ani do jedné z výše zmíněných kategorií? Ti, kteří nemají a nemohou ani doufat, že by jim někdo blízký dal? Je snad údělem těchto smířit se se zoufalým bezprizorným životem, takovým, jakým nás za minulého režimu strašili soudruzi, líčící nám kapitalismus v těch nejčernějších barvách?

Jistě, i to je způsob, jak to „vyřešit“. Nocovat někde pod mostem, na kanále nebo přímo na ulici. Jenže to rozhodně není to pravé. Není to ani pohodlné, ani atraktivní, ani bezpečné. A rozhodně to není hodné slušného člověka naší doby.

A hlavně to ani není nezbytné. Protože ani ten, kdo na bydlení v určitém okamžiku nemá prostředky, není nezbytně ztracen. Vždy je tu přece možnost půjčit si od cizích, pokud tak nelze učinit u svých nejbližších.

Existují přece finanční produkty zvané hypotéka. A takovou hypotéku lze získat vcelku snadno. Člověku stačí například obrátit se na a nabýt tak prostředky, díky nimž nemusí být bezdomovcem. Může si půjčit a následně to postupně splácet.

A co má dělat člověk, kterému kvůli negativnímu zápisu v registru nechce nikdo z bankovního sektoru půjčit? Ani ten nemusí jít k šípku, jak se slušně říká. Existuje i hypotéka bez registru, ve které uspěje i ten, kdo už má nějaký ten vroubek z dřívějška. Pokud je tento tedy smířen se zástavou nemovitosti. Pak už je po finančních starostech a peníze jsou rychle k mání. A člověk může již zakrátko bydlet jako slušný člověk. Na což by měl mít právo každý, kdo slušným člověkem je.